NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bez spoilerů, s malou radou. Jděte na to hned. Jakmile začnou prosakovat informace a ony prosakovat začnou, zdaleka si to tak neužijete. A já si to užil! Celý včerejšek jsem se cítil stejně, jako když mě táta vzal na film Poklad na stříbrným jezeře v roce 1986. A to byl první velkej film, co jsem viděl v kině. Film jsem si užil jako malej kluk. Vlastně podobně natěšený jsem byl i nedávno, když jsem se chystal na Star Wars 7. Z kina jsem odcházel spokojený, jako málokdy. Nebyl jsem vlastně schopen slova. Hodně jsem se smál a paní vedle mě na konci regulérně brečela. Jakože hodně a nahlas. Takže základní otázka, zdali jde o nejlepší Marvelovku s Avengers, je zodpovězena celkem přesvědčivě. Jednoznačně ano!
Bratrům Russovým se podařilo do více jak dvou hodin napěchovat asi dvacet hlavních postav, spoustu lokací, akčních scén i vtipů. To vše pak dává dohromady smysl a nerozpadá se – to je úctyhodný výkon už samo o sobě. Vše působí nesmírně epicky a velkoryse.
Skvěle podaný je hlavní záporák. Konečně tu máme trochu více prokresleného hrdinu. Jeho hlavní motivace z komixů, totiž to, že je zamilován do Smrti tu akcentována není, ale i tak má jasný cíl a navíc působí nesmírně charismaticky. V tomto ohledu si trochu postesknu, protože se asi nikdy (při současném nastavení práv k jednotlivým postavám) nedožiji realizace toho nejzajímavějšího milostného trojúhleníku v Marvel multiversu, které obsahuje Thanose, Smrt a Deadpoola (Thanos je zamilován do Smrti a Smrt do Deadpoola).
Musím také vyseknout velkou poklonu za trailery. Téměř všechny fanfikce berou za své. Trailery ukázaly vlastně jen velmi málo a sestříhány jsou tak, že perfektně zmátly a současně skvěle namlsaly.
Film je skoupý na nedůležité věci a soustředí se opravdu jen na to, aby vylíčil velkou cestu hlavního záporáka za kameny nekonečna. Já osobně se těšil na chvíli, kdy Spidy dostane Iron Spider brnění od Tonyho Starka, což víme z trailerů. Přál jsem si, aby to bylo velkolepé a mělo to alespoň deset minut, ale je to tu odbyto během pěti sekund. Infinity War má občas zběsilou rychlost, ale zachovává si přitom přehlednost. Mnohem více prostoru tak dostávají interakce mezi jednotlivými postavami a to je to na co se asi všichni těšili. A skvěle to funguje. Už jenom ty chvíle, kdy na sebe naráží ega jednotlivých hrdinů, vytvářejí spoustu výtečné zábavy.
Trochu zamrzí, že tu více prostoru nedostávají Thanosovi generálové z Black Orderu, kteří by si možná také zasloužili samostatný film, protože charaktery „Thanosových dětí“ chybí trochu rozvést. Zdaleka vám tato čtyřka (originálně by to měla být minimálně pětka nebo šestka) nedokáže tak přirůst k srdci, jako téměř dvacítka superhrdinů, které již znáte, protože většina z nich měla samostatný film. Představení nových charakterů se tedy omezuje na Thanose a je pravda, že toto film zvládl na jedničku.
Bez nadsázky mohu říci, že Infinity War předčila moje očekávání. Film ví, kdy zklidnit, ví kdy přitlačit na pilu a skvěle balancuje i to, kdy se máte smát. Dokonce obsahuje i skvěle podané lidské momenty, které opravdu zasáhnou přímo do srdce.
Ve všech ohledech je to důstojný vrchol. Thor se stává větším bohem, Spidy má mnohem větší zásah v hláškách a Iron Man je opravdový technologický zázrak. Více akce, více emocí, více humoru. Jděte na to ještě dnes – pokud jste tedy nebyli už včera. A vlastně, pokud jste byli včera, tak to nevadí. Já na to taky půjdu minimálně dvakrát. Takhle má vypadat komixový blockbuster.
Nejlepší Marvel od Disneye? Jednoznačně ano!
9 / 10
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.